Jím houby, nevidím houby

K napsání tohoto článku mě inspiroval komentář kamaráda a bývalého kolegy Davida na FB (k předešlému článku), že je důležité dětem nelhat a vzpomínka mé dcery.

Brrrr, houby

Mé, dnes již dospělé děti, od mala nejedí jídla s houbami. Ani houbovou omáčku, ani smaženici, ani polévku. Naopak já houby miluju.
Pokoušela jsem se různými metodami děti přesvědčit, že houby jsou chutné a zdravé. Neuspěla jsem s argumenty, nezabraly sliby ani s tresty.

Proč? Prostě proto

Neptejte se mě, proč jsem se tak usilovně snažila houby do žaludků dětí dostat. No „protože prostě proto“. Nebo jak říkají na Ostravsku: „Bo …“ Asi jen z principu … Cílem byla pestrá strava, ne otrava 🙂 .

Až jednoho dne při mletí kávy přišel nápad!

Víte, že sušené houby rozemelete v ručním mlýnku na kávu na jemný prášek? Aha?! A tak se mi nakonec podařilo propašovat houby do omáčky k masu.

Oběd s tajenkou

Vítězoslavně jsem dětem naservírovala oběd, těstoviny s oblíbenou UHO. Dcerka zvážní a očichává omáčku. Podezřívavě ke mně zvedne pohled: „Mami, tys tam dala houby!“
Já skálopevně a s klidem: „Prosím tě! Vidíš tam někde nějaké houby?!“
Zmatená odpověď: „Ne …“
„No tak vidíš. A jez, vystydne ti to.“
„Ale voní to a chutná jak houby,“ argumentuje naprosto zmatená dcerka.

Paradox v hlavě

V jejích 8 letech se nedokáže vyrovnat s paradoxem, kdy jí mozek říká, že cítí a jí houby, ale oči je nevidí. Ale protože věří mámě, omáčku nakonec sní.
Časem, při nějakém rodinném večeru, když byly větší, jsem jim svou fintu prozradila. Odpustily mi a dodnes se tomu smějeme.

Snažím se o respekt k dětem

S přibývajícími léty zjišťuji, že dnes bych se v mnoha situacích z mého mládí zachovala jinak. A tak si dovolím nostalgický povzdech a připojím se ke komentáři, který na FB psala spolužačka Hanka: „Škoda, že některá prozření přicházejí tak pozdě.“ Co naděláme… čas zpět nevrátíme 🙂

Poučení

• Nemá smysl vyčítat si minulost. V danou chvíli jsme udělali, co jsme považovali za nejlepší.
• Důležité je, poučit se pro příště. Změnit svůj přístup a respektovat.
• Říkat pravdu, nebo mlčet? 🙂

A upřímně… Kdo z nás nikdy, ale opravdu nikdy nelhal?

Epilog

Obě mé děti vychovávají své děti, mé vnučky, s cílem „říkat pravdu, nelhat“. Stejně jako to v komentáři píše kamarád a kolega.

Davide, dovolím si tě citovat:

Dle mého je základ dětem nelhat. Žádné kecy o tom, že jehla nebolí. Bolí. Dostaneš ji a bude dobře. Bolest k životu patří.
Stejně jako to, že pomocná ruka je na konci tvé paže. Pomůžu, naučím, samozřejmě. Ale jak to bude, je jen ve tvých rukách, synku můj 😊