Kdyby záleželo na mně, tak se s lyžemi na nohou rovnou narodím … moje maminka by asi nesouhlasila 🙂
Jako malá holka jsem jezdila s rodiči každý víkend na chatu, vedle které tatínek postavil vlek, a my děti jsme pak celou zimu trávily víkendy lyžováním.
Se 7. třídou přišel lyžařský výcvik na Návrší. Instruktorem mého oddílu byl tehdy sám náčelník Horské služby Jeseníky Zdeněk Zerzáň (jako první člověk na světě sjel na lyžích nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro!) Stal se mým lyžařským vzorem a i díky němu jsem se do lyžování zamilovala.
V prváku na gymplu další lyžák, opět Návrší a potom s partou každý zimní víkend na vleku průmyslovky v Kunčicích. Lyžování jsem milovala a miluju a na lyžích se cítím jako na vrcholu světa.
Když jsem se vdala, pověsila jsem lyže na hřebík, protože manžel nelyžoval. Ani když děti povyrostly, nechtěl manžel o lyžování ani slyšet.
A já jen koukala na lyžování v televizi a záviděla všem, kteří si lyží a sněhu užívali. V té době mě dokázala rozbrečet televizní reklama, ve které vcházeli lyžaři do chaty a ozýval se typický zvuk chůze v přezkáčích a oklepávání sněhu, smích a dobrá nálada.
Tak moc jsem toužila lyžovat. Jenže … byla jsem vychována jako „hodná holka“, která dělá radost především ostatním a vždy se maximálně přizpůsobuje. A nebylo to jen lyžování, které jsem si díky „hodné holce“ nechala vzít.
Nejen ta zmíněná reklama mi otevřela oči a já si po dlouhé době začala plnit svá přání bez ohledu na souhlas okolí.
Vytáhla jsem lyže ze skříně, v bazaru vybavila děti a manželovi oznámila, že nás zaveze někam na svah a pak pro nás přijede (neměla jsem řidičák).
Návrat na lyže byl naprosto nádherný. Má duše se radovala a děti poprvé lyžovaly.
Manžel se rozhodl, že na nás počká pod svahem u auta. Tak tam přešlapoval, kouřil, mrzl … možná si myslel, že nás donutí vrátit se ze svahu dřív, když chudák tak trpí…. Vydržely jsme s dětmi až do koce provozní doby, do setmění 🙂 A takto probíhalo až do rozvodu každé naše lyžování. Potom jsme jezdily autobusem a vůbec nám to nevadilo.
Kvůli velké lásce (k manželovi), kvůli schématu „hodné holky“, kvůli potřebě být se všemi v souladu a plnit jejich potřeby, kvůli obavě ze špatného hodnocení okolím jsem se vzdala toho, co jsem celým srdcem milovala. U čeho jsem relaxovala a dobíjela si baterky.
Jak jsem to mohla udělat?! Jak jsem si to mohla nechat vzít? Nechala. Kvůli neefektivním schématům ve vlastní hlavě, která jsem tehdy nedokázala překonat.
Dnes mám muže, který sdílí moji vášeň. Pokud to jde, jsme spolu na lyžích co nejvíc. Není nad pohled z vrcholu kopce, není nad jízdu po čerstvě urolbované sjezdovce, není nad pocit svobody a nad radost z pohybu.
Lyžím zdar 🙂