Na jaře můžete sbírat tradiční bylinku – podběl. Proč ho bylinkář Laďa Jakub doporučuje?
Mezi byliny, které tvořily odnepaměti součást tradičního lidového léčitelství a nesměly chybět v žádné domácí lékárně, patří bezesporu podběl lékařský. Tato vysoce účinná bylina pro léčbu dýchacích obtíží roste v hojném výskytu po celé ČR a lze ji sbírat především od března do května.
Podběl roste v nížinách i na horách, má rád provzdušněné půdy náspů, svahů, rumišť. Na horách kvete později, takže jej lze sbírat delší dobu. Pokud sbíráme květy, nesmí být odkvetlé.
Sbíráme buď jeho lodyhu (stonek) s květem nebo list. Sušený list si ještě můžeme koupit i v bylinářství, květ již nikoli. Evropská unie, která pečuje o zdraví svých občanů, je tak obezřetná, že pro údajnou toxicitu jej zakázala před několika lety prodávat.
Takže toto je pro správně alternativně smýšlející lidi a milovníky přírody výzva k vycházkách a sběru této léčivky, nemyslíte? Ve Švédsku už třeba nelze ani toto. Tam mají sběr bylin zakázán.
Podběl obsahuje primárně slizové látky, které blahodárně působí na suchý i dráždivý kašel, používá se v různých čajových směsích na podporu plic a dýchání. Tento typ bylin se nepije samostatně. Jedna z možných směsí může být např.: podběl květ/list, jitrocel, sléz list, truskavec, tymián a mateřídouška.
Květ působí protikřečově, listy mají více slizu, celkově ochraňuje sliznice, působí proti kašli, tlumí ho a podporuje vykašlávání, protože ředí hlen, působí proti zánětům a má dezinfekční účinky. Používá se i při léčbě astmatu. Je to silné přírodní antibiotikum a antioxidant.
Odvary z bylinných směsí připravujeme tak, že požadované množství suroviny (třeba 2 polévkové lžíce na 0,5 l) zalijeme adekvátním množstvím vroucí vody (100 °C) a necháme pod pokličkou louhovat 15 minut a scedíme. Nepijeme nikdy na lačný žaludek, vždy po jídle a ideálně 3x denně po dobu 3, avšak max. 6 týdnů.
Podstata podbělu se odráží i v označeních, která pro tuto bylinu v jednotlivých jazycích existují. Buď se vychází ze skutečnosti, že je bylina proti kašli, nebo z toho, že jeho list vypadá jako kopyto.
Jako „kašlovou rostlinu“ ji nazývali již staří Řekové a Římané, řečtina měla pro podběl název béchion (βηχιον) odvozený od slova béx (βηξ) (kašel), její latinský název tussilago je odvozen od základu tussire (kašlat), tussis (kašel), francouzské označení tussilage od tousser (kašlat). Na vizuální podobnost listu s kopytem upomíná druhý francouzský výraz, a sice pas-d’âne (oslí šlépěj), a také německý výraz Huflattich, kde Huf znamená kopyto.
Herbář Petra Ondřeje Matthioliho z 16. století jej uvádí pod názvem koňské kopyto a sděluje, že list vypadá jako koňská šlépěj.
Osobně sbírám podběl počátkem května na svazích nad Červenohorským sedlem nebo v pohoří Králického Sněžníku podél cyklostezky Návrší – Dolní Morava například. Berte jen jako tip 🙂
Autor textu: Ladislav Jakub
Budete-li chtít Laďu Jakuba kontaktovat, je to možné na e-mailu:
ladislav.jakub(at)centrum.cz