O lidské připoutanosti a volnosti

Nadzvedne vás ze židle, když někdo trvá na nedůležitých věcech?

A co obráceně? Prudíte své okolí lpěním na podstatných věcech, které však jsou pro vaše okolí naprosto nepodstatné? 🙂

Já například okamžitě poznám špatně uloženou knížku v knihovně!

Moje malá válka

V rodině bývalého manžela se vždy obědvalo ve 12 hodin a na tomto čase tchyně striktně trvala. Když píši ve 12, myslím tím přesně ve 12. Ani o minutu před, ani po. Nesmírně mě to popouzelo a tak jsem chodila pozdě. Správně tušíte, že naschvál. Já byla spokojená, tchyně naštvaná.

Byt jako z katalogu

Když jsem byla malá, obdivovala jsem uklizené byty kamarádů mých rodičů. Ne, že bychom doma měli nepořádek, ale nikdy náš byt nevypadal jako z katalogu. Vdala jsem se a usilovat o sterilní pořádek bylo nad lidské síly. Dočkala jsem se až ve chvíli, kdy děti odešli z domu, a já měla dvoupokojový byt jen pro sebe. Kamarádky mě chválily, jak mám uklizeno.

Můžete aspoň na chvíli udržet pořádek?!

Jenže přišla další životní etapa. Nový přítel, jeho puberťácký syn, mé malé vnučky a nový velký byt. O sterilním pořádku se mi mohlo jen zdát. Jenže já na něm striktně trvala. Mohla jsem duši vypustit, abych měla krásně uklizeno.

Za chvíli ale bylo smetí na podlaze, drobky na gauči, drobky na stole, nezasunuté židle, přes ně přehozené ručníky (protože v koupelně je přece vlhko), neuklizené peřiny (vždyť se do nich zase poleze a musejí se vyvětrat), poprskané zrcadlo a upatlaný kohoutek, kartáčky na zuby jen tak na umyvadle (aby přece byly po ruce). Roztahané hračky po pokoji (vždyť holky zase přijdou). Na gauči rozházené polštářky a deky (proč mají být srovnané podle barev?!). Byla jsem naštvaná a vyčerpaná.

Jako tchyně

Já byla na nervy, mé okolí mě nechápalo. A pak jsem si jednou vzpomněla na tchyni. Na obědy přesně ve 12. Na to, jak křesla musela stát přesně v těch vytlačených kolečkách na koberci. A to byl ten velký AHA moment, kdy jsem si uvědomila, že dělám přesně to, co jsem u tchyně nesnášela.

Má připoutanost k pořádku

Připoutala jsem se ke katalogovému pořádku v bytě. Byl pro mě prioritou. Pro uspokojení své potřeby jsem dělala vše. Trvala na svém, zlobila se, hádala se, vytvářela dusno.

Až jednoho dne jsem si uvědomila, že to je JEN MOJE POTŘEBA. Nepříjemnou atmosféru vytvářela má PŘIPOUTANOST K POŘÁDKU. Tak jsem se na pořádek vykašlala. Ne ze dne na den, postupně. Už mě nevztekají odsunuté židle od stolu a drobky na gauči. Patří k životu.

Připoutanost škodí a vyčerpává

Nezdravá připoutanost k čemukoliv, lidem, činnostem, věcem, pravidlům, …, komplikuje život. Tím, že na něčem striktně trváme, nejsme ochotni kompromisu, nejsme ochotni se něčeho vzdát, vytváříme dusno a sebe vyčerpáváme. Proto dnes sleduji své připoutanosti a snažím se na nich pracovat. Chci být více volná.

Co s připoutanostmi?

• Důležité je připoutanost si uvědomit a přiznat si ji.
• Pojmenovat ji.
• Poté hledat cestu, jak postupně slevovat z přehnaných potřeb.
• Učit se býti více flegmatikem a dopřát víc volnosti sobě i druhým.

Jen prosím pozor na extrémy, vše s rozumnou mírou.

Jaké jsou vaše připoutanosti?