Dotáhni to do konce!

Opravdu se vzdávají jen slaboši?

Byla jsem vychovávána s tím, že když už něco začnu, mám to dotáhnout do konce. Není umění se vzdát, umění je vytrvat. Vzdávají se jen slaboši.

A není to tak trochu paušalizování?

Byla jsem silná

Tak jsem byla silná. Dlouhá léta. Co jsem začala, snažila jsem se dotáhnout do zdárného konce. Mnohdy to bylo vyčerpávající a mnohokrát se mi chtělo s tím švihnout. Ale neudělala jsem to, protože „to se nedělá“.

Mé slepé uličky

Můj život je protkán mnoha slepými uličkami. Kdysi mi kamarádka vyprávěla, jak skvělou práci mají účetní. Zdálo se, že být účetní má samá pozitiva. Poptávka po nich byla, je a bude velká. Proto netrvalo dlouho a absolvovala jsem kurz účetnictví.

Jako Hurvínek válku

Znáte to pořekadlo, že si něco představujete jako Hurvínek válku? Tak to bylo se mnou a s účetnictvím.

Kamarádka mého muže si mě vzala pod křídla a poskytla mi podporu a garanta, abych si mohla rozšířit živnost. Udělala jsem si webové stránky a zadala inzerci. Během krátké doby jsem měla první dva klienty. Pronajala jsem si kancelář, pořídila si účetní software a začala fungovat.

Zpátky na zem

Byla to však řehole. Nevím, co jsem si myslela. Čte-li tento článek účetní, určitě si klepe na čelo. Byla jsem naprosto bez zkušeností. Znala jsem účtování a daňové zákony, ale neuměla jsem to vše kombinovat. Chyběla mi praxe. Takže to, co zkušená účetní dělá hodinu, já dělala celý den.

Získání praxe vs. udržení si svobody

Vydržela jsem půl roku. Teprve potom se mi otevřely oči. Potřebuju praxi, budu muset nastoupit do firmy a učit se od druhých. Ale jsem ochotná obětovat svoji pracovní svobodu, svoji důležitou životní hodnotu? Ne, nejsem! Jenže, jak tedy dál?

Odvaha seknout s tím, co mi nejde

Rozhodovala jsem se dlouho a nebylo to nijak snadné. Konečný verdikt? I přesto, že jsem účetnictví věnovala spoustu energie, času a peněz, skončila jsem. Být živa pouze účetnictvím byla má slepá ulička.

Náklady versus užitek

Seknout s něčím, co se pro nás není to pravé, zvláště pokud jsme již vydali energii, peníze a čas, je velmi těžké. Zvažujeme pro a proti, náklady a užitek. Pokud jakkoliv náklady převáží nad přínosy, stojí za zvážení, zda v činnosti vůbec pokračovat nebo s ní seknout.

Oprostit se od předsudků

Není slabostí skončit s něčím, co nám nejde a nemá pro nás přínos. Jde o rozumné zhodnocení situace, bez předsudků. Jde o odvahu, vnitřní sílu a osobní disciplínu.

Říct: „Končím a nechávám to být.“, je často to nejtěžší, co v životě uděláme

Vidím to na kurzech

Podobnou situaci občas vidím na kurzech, které vedu. Účastníci mají vyřešit logickou úlohu nebo složit hlavolam. Často jsou neúspěšní. Zvláště pánové se snaží nad hlavolamem zvítězit a nevzdávají se, i když stanovený čas vyprší. V ojedinělých případech musím dokonce hlavolam sebrat a schovat do tašky 🙂 Jejich reakce: „Neberte nám ho. My na to přijdem!“

Neumějí v danou chvíli nechat hlavolam být. Přece to nevzdají! To chlapi nedělají. A za jakou cenu (čas a energie)? A jaký je užitek? Možná jen pro uchlácholení vlastního ega.

Poučení

Pokud cítíme, že to, co děláme, kam směřujeme své snažení, není náš šálek kávy, pak se:

• zastavme,
• sepišme +/-,
• vyhodnoťme fakta: náklady/výdaje versus přínosy/užitek
• ptejme se, zda je daná činnost v souladu s našimi hodnotami a cíli.

Teprve poté se rozhodujme.

A rozhodujme se bez předsudků, protože není slabostí seknout s tím, co mi nejde. Naopak!

Benefitem je prostor pro nové a zajímavé věci.