Myslíš, že jsem ve stresu?

Stres se stal tak samozřejmou součástí našich životů, že už ho ani nevnímáme.

Aktivní lidé

Mám velmi aktivní kamarádku, činorodou, kreativní, zábavnou. Je na volné noze a za prací cestuje po celé Moravě. Má dvě děti na základní škole. Stará se o velký dům, krásnou zahradu, sportuje a ráda se baví. S celou rodinou moc rádi cestují.

Společně u kávy

Při jedné naší společné kávičce mi povídá:

„Byla jsem v pátek pracovně v Brně, jedno jednání za druhým, ale když už jsem tam byla, jela jsem ještě do Hlohovce za Pavlínou (naše společná kamarádka). Přijela jsem k ní už příšerně unavená, moc jsem ten den nejedla, snažila jsem se všecko stihnout. Večer jsem si u Pavlíny sedla, daly jsme si sklenku vína a mně úplně vypovědělo tělo. Měla jsem pocit, že ani nemůžu zvednout nohy. Bylo mi špatně. Druhý den jsem se u ní vzpamatovávala až do čtyř do odpoledne, než jsem mohla odjet domů (na sever Moravy).“

Myslíš, že mám stres?

Chvíli mlčela, pak na mě koukla a ptá se: „Myslíš, že mám stres?“ Začaly jsem se obě smát.

Samozřejmá součást života

Stres je a bude součástí našich životů, ať chceme nebo ne. Jen rozlišujme, kdy je to ještě ten dobrý jednorázový stres (eustres), který dělá naše životy zajímavější. Nebo zda už jde o stres dlouhodobý a neustálý (distres), bez občasných chvílí klidu a relaxace.

Jedeme na autopilota

Stres se může stát tak samozřejmou součástí našeho života, že si ho přestaneme uvědomovat. Přestaneme ho vnímat. Prostě jen jedeme na plný plyn. Nepřemýšlíme a jedeme na autopilota. Musíme přece všechno stihnout. Odpočineme si až potom (možná taky, jak se říká, až v hrobě). Přestáváme vnímat skutečnou realitu – skutečné tady a teď.

Tělo nás varuje

Tělo vysílá signály v podobě únavy a nepozornosti. Jenže my ho neposloucháme … to přece dáme, tohle ještě zvládneme. Tělo přitvrdí a přichází občasné úrazy, např. si skopneme palec u nohy nebo píchneme tyčkou do oka (jako já). Padají nám věci z rukou. A pak najednou tělo řekne: „Hele a dost!“

Přijde nemoc. Jenže i s nemocí se dá fungovat, pomohou prášky z lékárny a životabudiče. Pokud takto pokračujeme, nemůže to naše tělo dlouhodobě vydržet a pošle nás s vážnější nemocí nebo úrazem do nemocnice. Tam už zvolnit musíme.

Opravdu to musí zajít tak daleko?

Nemusí. Stačí vystoupit z autopilota do vědomé roviny a zastavit ten kolotoč. Jak?
Až zase budete mít příště pocit, že jste unavení, že jste na tom, jak křeček v běhacím kolečku, vyskočte z toho. Přerušte to.

Technika 5Z

Použijte techniku 5Z (také v ebooku zdarma, který je ke stažení zde). Co je třeba udělat? Postupujte podle těchto bodů:

1. Zpomalte …. vědomě, řekněte si: „A teď zpomaluju …“ … a udělejte to
2. Zastavte se … na chvíli si dejte stopku, sedněte si a nic nedělejte
3. Zklidněte se (zvědomte) … dostaňte emoce/stres pod kontrolu např. odečítáním od stovky (malý stres odečítáte 100 – 3 – 3 – 3 … velký stres odečítáte 100 – 7 nebo – 13 … toto pomůže přesměrovat pozornost od emocí/stresu k rozumu do vědomé roviny). Odečítejte tak dlouho, dokud se nezklidníte.
4. Zamyslete se … Co teď potřebuju udělat jako první? Čím budu pokračovat? A vyberte jen jednu věc.
5. Začněte – a začněte touto jednou věcí, tímto 1. krokem, který jste si před chvíli definovali a pokračujte krok za krokem, nedělejte víc věcí najednou, vytrvejte …

Relaxační chvilky a odpočinkové dny

Vědomým přístupem a pravidelným plánováním odpočinku dokážeme dostat stres pod kontrolu. Vyzkoušejte také dny jen pro sebe, více v článcích Luxus dnů jen pro sebe nebo Má sobecká rána jen pro sebe.

PS. Zmíněná kamarádka, jelikož se má ráda, si začala plánovat volnější program a je spokojeně svá.

Držím palce i vám 🙂